Německý jazyk - Obecné informace

• Obecné informace
• Členové
• Akce a soutěže
• Úspěchy

Výuka německého jazyka

Výuka německého jazyka doznala v průběhu dvacetileté existence školy cyrilometodějských sester několik výrazných organizačních změn, které souvisejí s vývojem celého vzdělávacího systému řízeného MŠMT a hlavně s proměnami v české společnosti v souvislosti s jejím postavením v Evropské unii. Je třeba se podívat zvlášť na roli němčiny ve studijním plánu osmiletého gymnázia a pedagogické školy.

Na gymnáziu probíhala od roku 1996 volba prvního cizího jazyka hned v primě, a to mezi angličtinou a němčinou, přičemž druhý z obou jazyků byl zařazen v kvintě. Vzhledem k tomu, že společenský tlak na dobrou znalost angličtiny stále sílil, došlo v roce 2000 k zásadní úpravě harmonogramu v tom smyslu, že s angličtinou začínají v primě všichni žáci, kdežto němčina se stala pro všechny sekundárním jazykem a její výuka navazovala až v kvintě. Ani tato forma se však nezdála být plně uspokojivá: nutnost všeobecného zařazení angličtiny si nikdo netroufal zpochybňovat, ale stalo se zřejmým, že samozřejmé zařazení němčiny jako druhého cizího jazyka a ztráta možnosti jazyk si zvolit vede u některých k odmítání a priori. Tento pocit byl ještě zesílen tím, že čistě z hlediska didaktického se obecně pokládá opačný sled – totiž nejprve němčina a poté angličtina – za výhodnější, neboť německá morfologie dosud podržela systém, na který je snadné v angličtině navázat, kdežto opačný sled dává vyniknout skutečnosti, že po snadném zvládnutí začátků angličtiny, navíc v nižším, a tedy k zapamatování vhodnějším věku, jsou žáci najednou postaveni před úkol od první lekce pracovat s mnohem vyšší mírou přesnosti a stavět rozklenuté mosty větných rámců. Učitelé němčiny se proto paradoxně zasadili o to, aby žákům byla znovu nabídnuta volba: ta sice strukturu němčiny zjednodušit nemohla, ale důležitým momentem se stalo právě rozhodnutí, zda se raději pustit do boje s němčinou anebo s francouzštinou. Z hlediska náročnosti není mezi oběma možnostmi žádný zásadní rozdíl, snad stojí za zmínku jen to, že pedagogicko-psychologická poradna radí žákům s dyslexií či dysgrafií, jejichž počet stále narůstá, aby si raději zvolili němčinu kvůli obtížnému vztahu mezi zápisem a výslovností ve francouzštině: vede to v důsledku k tomu, že žáků s vývojovými poruchami učení bývá v němčině víc, a protože tito žáci mívají se zvládáním cizího jazyka obecně o něco větší potíže, jeví se nakonec někdy němčina obtížnější než francouzština. Dalším krokem, tentokrát jednoznačně pozitivním, bylo odhodlání zařadit v roce 2007 druhý cizí jazyk už od tercie, takže je pro výuku k dispozici šest školních roků; tento poslední krok je tím důležitější, že se mezitím prosadila povinnost absolvovat jednotnou státní maturitní zkoušku a požadavky na její splnění se neliší u angličtiny a „druhého“ cizího jazyka, ačkoli jakýkoli další cizí jazyk má nižší hodinou dotaci a jeho cyklus je o několik let kratší, když k osmi letům angličtiny na gymnáziu připočteme ještě výuku na základní škole.

Na pedagogické škole proběhly v postavení němčiny úpravy vzdělávacího plánu teprve v souvislosti s rozdělením na větev pedagogického lycea a výchovnou a humanitární činnost: zatímco předtím si žáci na celé čtyři roky volili jazyk pouze jeden, obvykle tak, aby mohli navázat na učivo základní školy, na pedagogickém lyceu se začala vyučovat angličtina i němčina s tím, že němčina se chápe obecně jako jazyk „druhý“ neboli ten, u něhož se nepředpokládá žádná předchozí znalost. Větev předškolní a mimoškolní pedagogiky spadá do kategorie středních odborných škol, a tak ve vzdělávacím plánu zůstává pouze jeden cizí jazyk, totiž angličtina, neboť němčinu by volil tak malý počet žáků, že není možné takovou skupinu otevírat.

Po tomto stručném ohlédnutí za historií role němčiny na gymnáziu a na lyceu si zaslouží krátké zamyšlení současný stav a jeho perspektivy. Metody i cíle se přes společnou metu, totiž přípravu na případné skládání maturitní zkoušky, zřetelně liší. Na gymnáziu, kde si žáci němčinu zvolili a je k dispozici prostor šestiletý, je možné nabízet kromě tradičních reálií, tedy základních poznatků o zemích, kde se německy mluví, také stručný přehled dějin a literatury podobně jako v angličtině a počítat v posledních dvou ročnících, kde je k dispozici jedna hodina navíc (tedy čtyři hodiny týdně proti třem v předchozích letech) také konverzační hodinu s rodilým mluvčím, kde se už počítá s tím, že veškerá komunikace proběhne pouze v cílovém jazyce. Na lyceu jsou naproti tomu cíle formulovány pragmatičtěji a metody uzpůsobeny tak, aby nároky nevedly ke ztrátě motivace a aby výsledkem byla schopnost praktické komunikace, především v ústní formě.

Podívejme se nejprve blíže na situaci němčiny gymnaziální  – co si v současné době od šestiletého úsilí mohou absolventi slibovat a co je čeká v průběhu kurzu. Výsledkem je připravenost ke státní či školní formě maturity (z výsledků minulých let plyne, že dosud všichni se ctí obstáli) a k případnému získání certifikátu na úrovni B1-C1 podle evropského referenčního rámce, což se zatím děje individuálně po maturitě a obvykle na Rakouském institutu (Österreich Institut), protože v těchto případech zpravidla předchází studijní pobyt na partnerské škole ve Vídni (o tom více v příslušné části almanachu). Cesta k takto vytčenému cíli vyžaduje pravidelný rytmus lekcí školních a domácí přípravy, což v dnešní době, která se snaží nalákat děti i dospělé na studium cizího jazyka vzbuzováním představy, že vše se snadno a lehce zvládne hrou, bez namáhavého učení nezní ovšem příliš populárně. Má-li ovšem smysl zařazení dalšího cizího jazyka vedle angličtiny obstát, je třeba postupovat odlišně a nabízet němčinu jako prostředek k lepšímu poznání struktury a fungování jazyka obecně, tak aby studium němčiny plnilo podobnou roli, jakou dříve plnila latina: tedy filologickou v pravém slova smyslu. Mám na mysli to, že jsou žáci vedeni k samostatnému tvoření vět, formulování vlastních myšlenek, používání německy psaných zdrojů na internetu, tak aby němčina sloužila nejen k elementární přímé komunikaci, ale aby umožňovala pozdější využití zajímavých stipendií v německy mluvících zemích; předpokladem k tomu je ovšem schopnost hovořit i na odborné téma a výhodou je aspoň rámcové povědomí o kultuře těchto zemí. Získat žáky pro tento postup je ovšem velká výzva pro učitele: zkušenost dokládá, že individuální přístup se vyplácí, jen je obtížné nacházet dostatek času pro péči o každého žáka. Kromě toho není snadné překonat tradičně zakotvenou představu, že podstatné jsou známky vyjádřené jedním slovem na vysvědčení: radostné bývá zjištění, že se přece jen daří toto zakořeněné schéma postupně měnit a že už nejsou výjimkou žáci a rodiče, kteří ocení především úroveň nabytých znalostí a komunikačních dovedností.

Na lyceu je přístup žáků k úkolům diktovaným školou zjevně odlišný: větší životní zkušenost podpořená zaměřením na výchovu a psychologii často způsobuje, že žáci přiznávají školním povinnostem nižší hodnotu než gymnazisté a tento stav věcí je téměř nemožné zvrátit i tak lákavou motivací, jako je čtrnáctidenní odborná praxe ve Stuttgartu, jazyková soutěž, kde na výherce čeká prodloužený víkend v tomto partnerském městě, předvánoční cesty do Vídně apod. S ohledem na daný stav věcí je kurz na lyceu založen na moderní učebnici (Schritte) s akcentem na praktickou komunikaci, kde jsou tematické celky voleny tak, aby svou spjatostí s potřebami běžného života samy odpovídaly na otázku, zda je užitečné se jimi zabývat. Právě spojení s odborným zaměřením lycea je šance, jak učinit výuku němčiny atraktivnější, neboť zvolený obor vede k nutnosti komunikovat s dětmi, lidmi s postižením a seniory, a to jsou vesměs okruhy lidí, u nichž se nedá předpokládat ochota mluvit jiným než mateřským jazykem – univerzální angličtina současného světa tedy nestačí, má-li absolvent najít uplatnění v sousedních zemích, což je z ekonomického hlediska jistě možnost stojící za úvahu.

Společnou snahou učitelů němčiny je nedopustit, aby v Čechách a na Moravě, kde staletá koexistence česky a německy mluvících obyvatel vedla k vzájemnému ovlivňování způsobu myšlení, a tím i obou jazyků a kultur, nezapadla: angličtina je sice v současné době nesporně základem komunikace v oblasti profesní, ale není s to nahradit význam němčiny v jednání s lidmi ze sousedních zemí v oblasti osobní, kulturní a intelektuální.

Dagmar Peňázová