SpD PL2 – divadelní dílna k inscenaci Ničemové

V pátek 28. 3. 2025 jsme se jako specializace z dramatické výchovy PL2 zúčastnili představení Ničemové ve Studiu Marta. Na představení navazovala divadelní dílna. Po představení nás studenti JAMU, kteří dílnu připravovali, zavedli do jedné ze zkušeben Studia. Hned při příchodu mou pozornost upoutaly krabice rozložené dokola na stolečcích. Tyto krabice znázorňovaly domy postav z inscenace. 

Než budu pokračovat, ráda bych v krátkosti shrnula, o čem inscenace Ničemové je: soužití různých lidí v jednom domě. Panelový dům plný bytů, ve kterých bydlí naprosto různí lidé. Každá postava má svůj osobitý charakter a osud, který prožívá a který se prolíná s osudy ostatních.

Takhle tedy jen pro kontext, a dále k dílně: kromě nás se zúčastnili studenti ze SŠUM, a tak jsme dílnu započali seznamovací hrou. Následně jsme se rozdělili do skupin a v nich jsme se střídali u jednotlivých domů z krabic. Měli jsme za úkol upravit je tak, jak si myslíme, že by vypadaly, kdyby v nich bydlely postavy z inscenace. Kreslili jsme, stříhali, skládali a trhali, použili jsme vše, co bylo pro nás nachystané na jednom ze stolků. Následovala prohlídka domů, které jsme vytvořili, s komentovanou prohlídkou každé ze skupin. Mluvili jsme o tom, podle čeho a jak jsme domy tvořily a co to vypovídá o postavách. Ve skupinkách jsme zůstali ještě na jednu aktivitu, kdy jsme dostali fotky postav a měli jsme je třídit podle různých kritérií, např. podle oblíbenosti, podle toho, jaká postava byla hlavní, jaká vedlejší a poté jsme měli naše rozhodnutí odůvodnit.

Poslední dvě aktivity byly obě jiného charakteru: v první jsme pracovali jako jednotlivci. Naším úkolem bylo vybrat si jednu z postav z Ničemů a udělat pohyb, na který si vzpomeneme, když si postavu představíme. S tímto pohybem jsme potom dále pracovali. Zkoušeli jsme ho dělat s větší dynamikou, zvětšovat ho nebo naopak zmenšovat, zastavit se v něm. Měli jsme přemýšlet o tom, proč se naše vybraná postava pohybuje zrovna takto, co pohyb znamená, co nás na něm zaujalo. 

Celou dílnu jsme zakončili společnou diskuzí. Sedli jsme si všichni – účastníci i studenti JAMU, kteří celou dílnu vedli, do kruhu na zem a naposledy jsme shrnuli, jaké postavy v inscenaci byli, jaký k nim máme my svůj osobní vztah a co nás zaujalo. Na úplném závěru jsme udělali, protože už nás tlačil čas, tak pouze rychlou, reflexi dílny, odpovídali jsme na otázky: jestli nám přišla smysluplná, jestli nás bavily aktivity, které pro tuto dílnu vybrali, jestli jsme díky ní více poznali a pochopili postavy z inscenace. 

Kdyby stačilo jen pár slov, aby čtenář strávil toto jedno páteční dopoledne společně s námi pouze prostřednictvím textu, napsala bych jen: intenzivní, poznávací, generační, propojující, obohacující, praktické. My i studenti ze SŠUM, studenti JAMU, kteří vedli dílnu, i ti, kteří hráli v představení, všichni jsme zažili nenahraditelnou praxi.

Karolina Waidhoferová, PL2